Vlastenecký klub Působnost VK
Hlavní stránka Seznam projektů a akcí Návštěvní kniha Ke stažení Mail VK     KLUB PATRIOTYCZNY   WOŚCOJSKI KLUB - górnoserbski   VLASTENECKÝ KLUB   DOMOVINSKI KLUB   ISAMAALINE KLUBI   HEIMATKLUB   HJEMLAND KLUB     ! ! ! KOSOVO JE SRBSKO ! ! !   Více  
roh   Projekty sdružení roh

roh   Další informace roh
+ Ke stažení


roh   Vlastenecký klub roh
IČO: 26528177
DIČ: CZ26528177

Sídlo:
Kunčice pod Ondřejníkem 114
739 13

Kontakt:
777 103 532
informace@v-klub.cz

Transparentní bankovní spojení: 5678956789/5500

© V-klub, 2002-2007

NAVRCHOLU.cz

TOPlist

bonprix

бонприкс

http://o-chae.com


* Informační cedule - Godula - Hodovnice

Přidáno dne 20. 03. 2005 (5623 přečtení)

Informační cedulka umístěná pod vrcholem Goduly pojednává především o pojmenování této hory a o pověstech, které si o ní lidé vyprávěli.

Umístění vývěsky:

  • Obecné pojmenování místa: Godula, rozcestník pod vrcholem
  • Turistická značka:
  • GPS:
  • Odkaz na mapu:  ATLAS - AMAPY
  • Datum umístění: 2003

 

PŘEPIS CEDULE:

Godula, zvaná též Hodovnice, náleží k památným vrcholům starých Slovanů. Bývalo zde pohanské obětiště a pořádaly se tu velké hody. Podle pověsti zde pramenila živá voda, která uzdravovala poutníky. V jejím nitru byly ukryty poklady " Černé kněžny " i Ondrášův poklad. Hora v minulosti neukrývala jen poklady - v době temna se zde například skrývali pronásledovaní evangelíci .

 

O NÁZVU HORY

Slovo "god" v praslovanštině znamenalo jakékoliv časové období, přičemž později se tento význam zúžil na "rok" (dodnes v ruštině). Podle toho byly pojmenovány "hody". Zřejmě proto, že se slaví jen jednou v roce. Proto se tato hora, podle častých konání hodokvasů, nazývala Godovnica. ив роше заказ онлайн украина
Přípona "-ula" (změna názvu na Godula) je původní rumunský určitý člen (podobně jako v angličtině "the" - rumunský člen se připojuje jako přípona za slovo a určuje navíc ještě rod).
Změna koncovky z „a“ na „e“ (na Godovnice) či náhrada "H" za "G" (Hodovnice) je český ekvivalent, zavedený pravděpodobně zásahem českých puristů během Národního obrození.

PŘÍRODA: Malý kousek geologie aneb po godulských vrstvách

Hora Godula dala jméno nejvýraznějším geologickým vrstvám slezského příkrovu (část karpatské geologické soustavy), které pocházející ze střední křídy. Místy až 2 000 m mocné souvrství odolných pískovců buduje centrální část Moravskoslezských Beskyd, Beskydy Slezské a skupinu Ondřejníka. Charakteristické nazelenalé pískovce se dosud těží v lomech v Ráztoce, v Trojanovicích, v Komorní Lhotce a zvláště pak v Řece na úbočí vrchu Godula.

POVĚSTI: Král hadů zlatohlavec

Za časů, kdy se ještě konaly zvířecí sněmy, shromáždili se na hoře Godule všichni plazi, aby si zvolili svého krále. V jeskyni mu pak připravili příbytek a mechové lůžko. Snesli mu tam zlato, drahokamy a králi hadů posadili na hlavu zlatou korunku. Podle ní krále pojmenovali „Zlatohlavec“.

I. Král snímal korunku jen při každodenní koupeli v horském potoce. Toho jednou využil mladý ovčák. Náhodou uviděl ve své blízkosti na plochém kameni hadí korunku. V poledním slunci hrála všemi duhovými barvami a byla tak krásná, že ovčák zapomněl na nebezpečí, které mu hrozí. Skočil ke kameni, sebral korunku a pádil pryč. Ale byl pronásledován hady, ještěrkami a mloky. Sykot se blížil ze všech stran a ovčák hleděl vstříc jisté smrti. V poslední vteřině korunku odhodil a tím si zachránil život. Jakmile se zbavil korunky, pronásledování ustalo.

II. Jiná pověst vypráví, že pasáček dolů do vesnice stejně nedoběhl. V zoufalství vytáhl zpod haleny zlatou hadí korunku a mrštil jí zpátky do hory. Vysílením padl bezvládně na zem. Plazi vrátili korunku králi a Zlatohlavec se odplazil do jeskyně v Godule, aby tam hlídal svěřené poklady.
Pozdě večer, když se ovce vrátily z pastvy samy domů, vydali se hledat nebohého pasáčka. Našli ho ležet pod mezí, a než ho donesli domů, stačil jim ještě povědět, co se mu přihodilo. Živého ho stejně nedonesli, zemřel jim cestou.

Od té doby nikdo hadího krále raději nepokoušel a všichni se jeho sídlu raději vyhnuli.

KULTURA: Tomáš Kočko & ORCHESTR

Historií a mystikou hory Godula se nechal učarovat i hudebník Tomáš Kočko z Frýdku-Místku za jehož přispění vznikla i tato vývěska.
Své druhé album pojmenoval Hodovnice. První i poslední písnička alba (Hodovnice a Godula) mají proto stejná slova i melodii (i když jde spíše o zaříkávání), rozdíl je ale v aranžích. „Hodovnici“ reprezentuje tradičnější nástrojové obsazení grumle, cimbál, buben, housle, píšťala a zpívají ji děti, tak jak to původně bývávalo (jde o pozůstatek pohanského vzývání slunka, když byla dlouho zima nebo pršelo). Zato „Godula“ je nástrojově pestřejší - zazní didjeridoo, sitár, kontrabas, kytara…
Více na http://www.kocko.cz

DALŠÍ INFORMACE:

 

 

 

Malba: Aleksandra Sikora, PSP ul. Havlíčkova, 9.B, Český Těšín

 

O ČERNÉ KNĚŽNĚ

Od té doby, co paní Kateřině zemřely děti i muž, těšínský kníže Václav, chodila paní kněžna jen v černých šatech. Měla také černé oči a vlasy.

Jen duši měla jasnou, čistou a milosrdnou. O jejich pokladech se vykládalo v každé chalupě za dlouhých zimních večerů. Zlato a stříbro prý nemá na zámku, ale v hoře Godule. Tam má velkou tajnou pokladnici. Klíče k tomu pokladu může získat jen potřebný a spravedlivý člověk, ale musí být srdnatý a nesmí se ničeho zaleknout. Vždyť v hoře Godule hlídá poklad král všech hadů - Zlatohlávek.

Jednou šel lesem řeznický učeň. V horkém červencovém dni dostal žízeň, proto poklesl u lesní studánky, aby se napil. Tu spatřil na hladině studánky odraz zlatých klíčů. Visely nad ním, na větvi stromu. Byly to klíče k pokladnici Černé kněžny. Učedník se zlatého zjevení tak vylekal, že se ani nenapil a utíkal pryč, co mu nohy stačily. Když se po chvíli uklidnil, dodal si odvahy a vrátil se zpět ke studánce, zlaté klíče již zmizely neznámo kam. Poklady Černé kněžny podnes neopustily svou skrýš.

 

O spravedlnosti Černé kněžny si vyprávěl lid tuto pověst : Za modrého letného dne, kdy hlasy ptáků chválili slunce, pocházela se Černí kněžna před svým loveckým zámečkem v Marklovicích. Do slunné pohody najednou vpadl křik a pláč. Panští hajní vedli na zámeček spoutaného sedláka. Za pytlačení býval krutý trest.

Sedlák věděl, že ho čeká smrt a věděla to i jeho žena. Doslechla se, že ji hajní chytili muže a že ho vedou na zámeček. Vyběhla i s dětmi za nimi a celou cestu, prosila a naříkala, ale marně. Panští hajní neznali slitování. Její muž zastřelil statného divočáka a pušku ještě držel v ruce, když ho dopadli. Černá kněžna zastavila průvod pokynem ruky. Sedlačka ji klesla k nohám a prosila o milost. " Vstaň " ,řekla ji kněžna a ptala se hajných, co se přihodilo. " Ten muž je pytlák, " odpověděli hajní, "zastřelil panského divočáka." " A co mi řekneš ty, sedláku, " ptala se dál kněžna. " Zastřelil jsem kance milosti, ale na svém poli. Mám pole u lesa a panští divočáci mu už deset let ničí úrodu. Už jsem si nevěděl rady. Každý rok zaseji a přece nesklidím. Mám jen to pole a chalupu plnou hladových dětí. Ze zoufalství jsem střelil, jasná paní." Tu se kněžna dotázala hajných, na kolik se cení takový divočák a hajní ho ocenili částkou tolarů. "A co myslíte, jak ceníte škodu, kterou divočák za rok napáchá na poli?" " Asi tisíc tolarů, " odpověděli hajní po pravdě. Černá kněžna se zamyslela, potom se usmála a řekla "To jsou lehké počty ". " Ty sedláku mi v zámecké pokladně zaplatíš tři tolary za divočáka a moje kancelář ti vyplatí škodu, kterou ti deset let černá zvěř působila na poli. Deset let po tisíci, dostaneš tedy deset tisíc tolarů. A vy ", přikázala hajným, "mu rozvažte pouta ".

 

Pověst o moudrém rozsudku Černé kněžny se roznesla po celém kraji. Lid ji velebil, protože kdo hledal zastání a spravedlnost, vždycky ji u Černé kněžny našel.Když se čas, ten pro všechny nejspravedlivější soudce, naplnil i Černé kněžně, bylo to za letního času. Slunce hřálo, úroda zrála, všichni se radovali, že bude úrodný rok a všeho hojnost. Jen těšínský lid byl zamlklý a smutný. Roznemohla se Černá kněžna a nebylo jí pomoci. Ještě nedávno se procházelo kolem Olzy pod staletými stromy, teď bezmocně leží a lapá po dechu. Až z Krakova přijel starý, moudrý lékař a nedává ji naději na uzdravení. A tak všichni chodí smutní, je jim líto laskavé paní. V pološeru zámecké komnaty leží nemocná, obklopena svými věrnými, kteří jsou ochotni vyplnit každičké její přání, ale ona jen tiše leží, nic si nepřeje. Jednoho dne, lékař ji právě připravil uklidňující lék, kněžna smířená s myšlenkou na odchod do nenávratna, cítila že nedožije večera. Obrátila se na své věrné s prvním a také posledním přáním, řekla " Až zemřu, položte mě do prosté rakve, bez přepychu a bez zbytečných poct. Ne do hrobu, ale na selský vůz mou rakev položte a do vozu zapřáhněte čtyři páry černých volů. Tam kde se povoz poprvé zastaví, bude místo mého posledního odpočinku. Tam mne pochovejte". Ještě týž den, jak předpověděla, zemřela Černá kněžna při posledních paprscích zapadajícího slunce. Smutně zvonily těšínské zvony, chudobný lid chodil oplakávat dobrou paní a její rakev zasypával polním kvítí.Čtvrtý den po východu slunce, vyjel ze zámku selský vůz se čtyřmi páry černých volů. Prostá, selská rakev byla zcela zasypána polními květy. Ostatky Černé kněžny provázel pláč lidu a těšínské zvony. Povoz jel kopcovitou cestou k Mistřovicím a Stanislavicím. Zastavil se až na těrlickém kopci, zvaném Kostelec. Tu se otevřela země, povoz do ní vjel a země se opět zavřela. Na místě, kde lidem zmizel povoz z očí s ostatky dobré paní, postavili lidé dřevěný kostelík. Když kostel světili, přišli všichni lidé z Těšínska, aby vzpomínkou uctili památku spravedlivé paní. Každoročně v neděli po sv. Vavřinci, se na Kostelci konala pouť, která byla přehlídkou lidových krojů, písní, tanců a obyčejů i výstavou lidové zručnosti a řemesel. Zde se nabízí úvaha. Není vzpomínka na dobrého člověka nad poklad? Je velká škoda, že toho krásna ubývá a náš život bez našich slezských lidových tradic se stává chudší.


Celý příspěvek | Počet názorů: 0 | Přidat názor | Informační e-mailVytisknout článek

roh   Přihlášení čtenářů roh

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

roh   Zajímavé odkazy roh
Totalita - web proti totalitním systémům.
Vlastenci! na www
Web o Horní a Dolní Lužici.
Moravský vlastenecký etnofolk.

rodina.lv
Vlastenci


GNU redakční systém phpRS
GNU redakční systém phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.