Vlastenecký klub Působnost VK
Hlavní stránka Seznam projektů a akcí Návštěvní kniha Ke stažení Mail VK     KLUB PATRIOTYCZNY   WOŚCOJSKI KLUB - górnoserbski   VLASTENECKÝ KLUB   DOMOVINSKI KLUB   ISAMAALINE KLUBI   HEIMATKLUB   HJEMLAND KLUB     ! ! ! KOSOVO JE SRBSKO ! ! !   Více  
roh   Projekty sdružení roh

roh   Další informace roh
+ Ke stažení


roh   Vlastenecký klub roh
IČO: 26528177
DIČ: CZ26528177

Sídlo:
Kunčice pod Ondřejníkem 114
739 13

Kontakt:
777 103 532
informace@v-klub.cz

Transparentní bankovní spojení: 5678956789/5500

© V-klub, 2002-2007

NAVRCHOLU.cz

TOPlist

bonprix

бонприкс

http://o-chae.com


* Paraskupina Wolfram – bojový výsadek ze Západu

Přidáno dne 28. 08. 2005 (15311 přečtení)

Přinášíme Vám další podklady týkající se paraskupiny Wolfram. Tentokrát z pera Mgr. Jaroslava Dvořáka z Muzea Beskyd. Jedná se o velmi kvalitně zpracovaný materiál plný vyčerpávajících informací.

Mgr. Jaroslava Dvořáka

Ustavení,personální obsazení a výcvik paraskupiny Wolfram
Operace Wolfram tvořila určitou výjimku ve zvláštních akcích organizovaných londýnským centrem československého odboje. Od ostatních paraskupin se Wolfram lišil počtem i složením. Byl to jediný výsadek, který nakonec zvláštní akci provedl. Většina příslušníků skupiny Wolfram prošla základním výcvikem v letech 1941 – 1943, jen jediný parašutista jej absolvoval až v roce 1944.1 Na základě výsledků základního kurzu byli vytipováni vhodní muži. Výběr ovlivnil velitel budoucího pararoje kpt. Josef Otisk, stejně jako další speciální výcvik. Kpt. Josef Otisk prošel jako jeden z prvních československých vojáků Commandos Course (kurz speciálních britských jednotek) a měl předpoklady ke splnění speciálních úkolů. Vyžádal si pro akci tyto muže: rt. Vladimíra Řezníčka, rt. Josefa Bierského, čet. Roberta Matulu, rt. Josefa Černotu. Řezníček, Bierský a Matula pocházeli z Ostravska, což představovalo výhodu ve znalosti terénu a poměrů (Otiskovi bylo předtím naznačeno, že se s akcí počítá do této oblasti). Černota sice pocházel z Břeclavi, ale jednalo se o elitního střelce, instruktora Commandos Course (kurz speciálních britských jednotek) a Streetfaiting Course (kurz pouličního boje). Všichni byli s nabídkou srozuměni a souhlasili. ŠVBM přiřadil ke skupině radiotelegrafistu rt. Karla Svobodu.2 Jeho úkolem bylo udržovat radiové spojení s VRÚ v Londýně. V květnu 1944 byla sestavena skupina 6 výsadkářů – Otisk, Bierský, Svoboda, Matula, Řezníček a Černota.
Otiskova skupina obdržela prozatímní krycí název Hora. Ještě v květnu 1944 jsou převeleni k výcviku na STS 25 na Garramour ve Skotsku. Zde absolvovali udržovací výcvik (pro Matulu to byl i základní). Na závěr výcviku absolvovala skupina Hora cvičení nazvané 24 hodin únavy.3 Z Garramour odcestovali na tradiční Para Course, jenž už všichni, s výjimkou Matuly znali. Výcvik se konal na STS 51 v Ringway. Absolvovali i zpravodajský kurz na STS 17 v Beaulieu na jihu Anglie. Parašutisté si též osvojili zásady při sledování osob ve městě a naučili se zbavovat svých pronásledovatelů. Tato cvičení provedli instruktoři v Londýně. Na konci června 1944 proběhla závěrečná fáze výcviku v Anglii. 29. června 1944 byla skupina přejmenována na Wolfram a byly jí vytyčeny úkoly na našem území.

Úkoly skupiny
a) připravit a organizovat partyzánskou činnost v severní části moravsko–slovenského pomezí
b) připravit organizační prostředí partyzánské skupiny na větší počet čet, působících v různých prostorech, ale pod jednotným řízením, a tak rozšířit prostor působnosti
c) provádět partyzánskou činnost v prostoru, a to hlavně: přepadávání zásobovacích vojenských železničních transportů na tratích v uvedeném prostoru; přerušování telefonních a telegrafních vedení na železnicích a silnicích v tomto prostoru; zneklidňování nepřítele přepadáváním a odstřelováním jednotlivců i malých skupin, strážných, úřadů a velitelství, prováděné malými hloučky partyzánů současně na širokém prostoru; rušení silničního automobilového provozu; ničení zásobovacích stanic; ničení železničních tratí v Jablunkovském průsmyku, v údolí Váhu a případně ve Vlárském průsmyku, na tratích Břeclav-Bohumín-Krakov a na tratích vedoucích přes západní Beskydy; v případě nepříznivých okolností přenést partyzánskou činnost do prostoru jiného, směrem na východ (Malá Fatra-Nízké Tatry); podávat zprávy o pohotovosti a zahájení partyzánské organizace i podniknutých akcích.
V červenci následoval přesun do Itálie do střediska SOE v Laurettu u Bari, kde se čekalo na let nad protektorát. Aby neklesla bojová morálka, byl zde prováděn střelecký a topografický výcvik. Při procvičování topografie místa dopadu v Beskydech byla určena dvě místa srazu. První na severním kraji paseky nad hotelem Charbulák (u Starých Hamer) a druhé u dvou můstků na lesní cestě pod horou Trojačkou, jižně od trigonometru 1276 m (vrchol hory Smrk).

Činnost skupiny v Beskydech
13. září 1944 startuje čtyřmotorový Halifax se skupinou Wolfram na palubě. Letoun se na naše území dostal přes Jugoslávii, kde provedla jeho posádka shoz vojenského materiálu jednotkám Národně osvobozenecké armády Jugoslávie, dále pokračovali přes Rakousko, kde je blízko Vídně překvapila německá protivzdušná obrana, a pak přes Slovensko na Moravu.
Skupina Wolfram se dostala na půdu Beskyd 13. září 1944 krátce před půlnocí. Posádka letounu však nevysadila skupinu na Lysou horu, kde byla původně hlavní doskoková plocha stanovena, ale ve dvou průletech byli parašutisté vysazeni v prostoru Nytrová-Kotly. Pro výsadek byli rozděleni do dvou skupin. Jako první seskočila skupina Bierský, Svoboda a Otisk. Bierský šel první, protože znal Beskydy. Za ním šel Svoboda s radiostanicí jako chráněná osoba. Trojici uzavíral Otisk jako velitel. Osudy prvního roje byly dosti tragické. Josef Bierský byl větrem zanesen až na tehdejší protektorátní hranici, ztratil kontejner a krátce po dopadu ho překvapila pohraniční hlídka. Měl naštěstí v kapse kalhot pistoli, oba pohraničníky i jejich psa zastřelil. Svobodu provázely osobní tragédie po celou válku a ani teď mu štěstí nepřálo.4 Při seskoku se stanice vzpříčila v otvoru a skupina se tak roztrhala. V neznámém terénu se těžko orientoval. Zakopal sice v blízkosti doskokové plochy část svého operačního materiálu, včetně rádiové stanice, ale příliš dlouho hledal skupinu v okolí místa seskoku. Okolo 18. září byl dopaden nedaleko Morávky u samoty Úspolka německým pátracím oddílem. Radista Wolframu byl vyslýchán gestapem v Těšíně. Následně převezen do Ostravy a pak do Brna. Němci Svobodu přinutili k vydání radiostanice, ale účast na radiové protihře s VÚR v Anglii radista odmítl. Po bezvýsledných výsleších byl odeslán do koncentračního tábora Flossenburg, kde přežil do konce války. Skupina přišla o radiostanici i telegrafistu.
Při druhém okruhu seskakuje skupina Matula, Řezníček a Černota. Druhý roj se sešel brzy a poměrně v pořádku – pouze Vladimír Řezníček ztratil svůj kontejner. Čekali nejprve na prvním stanovišti, ale tam nikoho nenašli. Výsadkáři z druhého roje se proto přesunuli na druhé stanoviště a tam se za několik dní sešli s Josefem Bierským a Josefem Otiskem. Chyběl Karel Svoboda, radista, snad nejdůležitější příslušník výsadku. Paraskupina Wolfram musela začít pracovat za velmi nepříznivých podmínek. Neměla spojení se základnou, možnosti zásobování byly omezeny na minimum.
Jednotlivým výsadkářům se podařilo seznámit s místním obyvatelstvem, což byla v této situaci jediná možnost zahájení činnosti. Důležitými spolupracovníky Wolframu se staly především rodiny místních dřevařů, pasekářů a hajných. Byly to rodiny Františka Myslikovjana a Františka Polacha ze samoty Lhotská Louka, dále hajní Josef Faldyna z hájenky na Samorostlém, Karel Kurečka z Umučeného, Ladislav Kabilka a František Kubala ze Samčanky.5 Se skupinou spolupracoval i četník Josef Procházka ze stanice v Bílé a MUDr. Vašíček ze Starých Hamrů aj.
Před seskokem bylo domluveno, že se uskuteční další shoz materiálu včetně radiostanice, bez ohledu na to, jestli se skupina ozve rádiem nebo ne. Den před shozem se mělo ozvat ve vysílání BBC heslo „Voláme kapry“. Každý večer poslouchal některý z parašutistů u hajného Faldyny rozhlas. Heslo „Voláme kapry“ nebylo do vysílání nikdy zařazeno.6
Hajný Faldyna ubytoval Wolfram ve svém loveckém srubu na východním svahu hory Trojačka. Skupina tak měla relativně bezpečný úkryt, což jí umožňovalo pravidelný styk s jejími spolupracovníky a informátory, zejména s Leopoldem Myslikovjanem, Františkem Polachem a Oldřichem Němcem.7
Otiskova skupina dosáhla částečného úspěchu v budování zpravodajské sítě informátorů, přechovavatelů a zásobovatelů, ale nemohla plnit své poslání. Počátkem října navázali kontakt s 1. československou partyzánskou brigádou Jana Žižky z Trocnova, které velel por. Janko Ušiak a komisařem byl kpt. Rudé armády Dajan Bajanovič Murzin.8 Přes tuto skupinu se pokoušeli kontaktovat s Londýnem. Radiostanice sovětských partyzánů odvysílaly dva radiogramy vypovídající o svízelné situaci Wolframu (16.října a 2.listopadu), bohužel bezvýsledně.
14. října byl tábor partyzánské skupiny (nacházel se na svahu hory Magurka), za dosud neobjasněných okolností, napaden bombardérem typu Fortress, jejž doprovázel stíhací letoun Lightning. Oba letouny se odloučily od bombardovacího svazu letícího na Ostravu. Do tábora partyzánů spadly tři bomby, které sice nenadělaly škody, ale každé bombardované místo zkoumaly německé policejní orgány. Proto se rozhodli odejít a vyhledat Wolfram. Po dlouhé poradě kpt. Otiska, por. Ušiaka a kpt. Murzina bylo ujednáno, že Wolfram přenechá 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky z Trocnova srub na Trojačce a sám se přemístí do chaty hajného Kabilky na Samčance. Kpt. Otisk současně požádal o několik lidí s odůvodněním, že očekává shoz materiálu, popř. druhého sledu. Velitelé partyzánů Otiskově žádosti vyhověli a uvolnili šestičlennou skupinu – 5 mužů a jednu ženu. Mezi nimi byl i Stanislav Kotačka, který za několik dní zkomplikoval Wolframu situaci a stal se vrahem.
Nedaleko Samčanky operoval v té době tzv. 1. slovenský partyzánský odřad kpt. Bělavského. Ve skutečnosti se jednalo o zpravodajskou skupinu vedenou kpt. Rudé armády Adamem Jevsejeničem Niščimenkem. Tato skupina přistála na Slovensku, za pomoci místního obyvatelstva přešla na Moravu a našla úkryt v Kamenitém na Javořice.9 S touto skupinou byl navázán delší kontakt a spolupráce.
Wolframu se rovněž podařilo navázat velmi důležité spojení přes hajného Faldynu se spojkou známé odbojové organizace Rada tří (R3).10 Spojkou byl profesor lesnické školy v Nasavrkách Vysocký, který v té době pracoval se svými žáky v Beskydech (na Beskydsku užíval jméno Klaus). Klaus měl možnost navázat i komplikovaná spojení, což se mu v případě pararoj Wolfram – paraskupina Calcium podařilo.11 O vzájemné spolupráci Wolfram – Calcium však nelze hovořit. Klaus navázal Wolframu další spojení přes svého žáka Ludvíka Šablaturu (Pstruha) s odbojovou skupinou Beta.12 Styky Wolfram – R3 byly nepřímé a nedostačující, neboť kpt. Otisk stále marně očekával shoz materiálu. Přes hajného Faldynu bylo tady zprostředkováno osobní setkání se zástupcem R3. Schůzka se měla uskutečnit 17. října ve 12. hodin na kótě hory Smrk. Byl na ni vyslán rt. Bierský v doprovodu Stanislava Kotačky. Kotačka Bierského cestou zákeřně zavraždil a oloupil.13
22. října v časných ranních hodinách přepadla německá komanda Ušiakův tábor na Trojačce. 14Partyzáni byli varováni a za velkých ztrát se jim podařilo z obklíčení uprchnout do tábora Wolframu na Samčance. Příslušníci Wolframu poskytli první pomoc raněným a okamžitě se odebrali za skupinou kpt. Niščimenka.
Cíle obou skupin byly do značné míry totožné a mohly se vhodně doplňovat. Sovětští zpravodajci disponovali dvěma radiostanicemi a působili jako skvěle organizovaná skupina. Wolfram vlastnil značnou finanční částku a řadu spolupracovníků. Obě skupiny odešly na jižní svah masívu Smrku, kde zamýšlely vybudovat svůj zimní tábor. Avšak již 3. listopadu německá komanda celou oblast obklíčila. Členům Wolframu a Niščimenkově skupině se bez ztráty na životech podařilo probojovat z obklíčeného kruhu. Na místě však zůstala většina výbavy obou skupin, zásoby výbušnin, střeliva a nějaké zbraně. Sešli se u svých spolupracovníků na samotě Lhotská Louka. Zde se dozvěděli závažnou informaci o chystané protipartyzánské akci „Tetřev“, které velel přímo K.H.Frank.15 Kpt. Otisk a kpt. Niščimenko rozhodli, že se obě skupiny rozejdou. Velitel Wolframu předal Niščimenkovi své kontakty na zpravodajskou síť Bety a R3. Věnoval mu také větší finanční obnos. Českoslovenští a sovětští výsadkáři se rozešli. Otisk také uvolnil 5 partyzánů z 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Výsadkáři z Wolframu se rozloučili se svými spolupracovníky a na Otiskův rozkaz se odebrali do Kunčic pod Ondřejníkem, k rodině rt. Řezníčka. Do Kunčic dorazili 9. listopadu večer a ukryli se v prázdném holubníku. Gestapo prohledávalo Beskydy metr po metru. Dům Řezníčků byl těsně za kruhem, který svíral prohledávaný prostor. 50 metrů od domku stála hlídka, která tento prostor uzavírala. Němečtí vojáci se dokonce chodili ohřívat k Řezníčkům do kuchyně. Pár metrů od nich v holubníku nad chlévem se ukrýval Wolfram.16

Činnost skupiny na Brněnsku
Po ukončení akce „Tetřev“ (konec listopadu) rozhodl velitel Wolframu, že celá skupina odejde do Líšně u Brna, kde u jeho rodiny přečká zimu. Odebrali se přes horu Nořičí, Pustevny, Radhošť, Rožnov pod Radhoštěm, Vsetín až do prostoru Pasek. Zde se setkali s partyzánským oddílem kpt. Kotlarova. Pokračovali jihozápadním směrem a zamířili k Tlumačovu , překročili trať Přerov-Břeclav a dorazili ke Koryčanům. Tam se skupina dostala do krizové situace. Řezníček dostal vysokou horečku, Otisk měl bolestivý zánět středního ucha trpěl bolestmi nohy. Přesto pokračovali přes Slavkov, Holubice až se dostali do Líšně k Otiskově rodině. Byli ubytováni ve stodole, kde přečkali celou zimu.
Koncem února opustila paraskupina Wolfram dům Otisků v Líšni, přesunula se do blízkosti Hoštěnic (severovýchodně od Brna) a zahájila organizaci partyzánské války mezi Brnem a okolím. Wolframu se podařilo zorganizovat síť spolupracovníků a informátorů. Do této sítě patřil Otiskův starší bratr Jan, por. Hnilica, sestřelení sovětští letci por. Viktor Kozlov a jeho střelec Anatolij aj. Kpt. Otisk nepřestával usilovat o spojení s ústředím v Anglii. Řezníček a Černota se pokusili navázat kontakt s pararoji Clay a Carbon, operujícími v této oblasti. Dostali se však pouze do kontaktu se skupinou Lexa Černý, od které se po jejím prověření stačili odpoutat. Wolfram v rámci možností rozpoutal drobnou partyzánskou válku, i když nedostatek zbraní byl svízelný. Za nejvýznamnější a největší přepadovou akci skupiny Wolfram lze považovat přepad kolony části štábu 8. pancéřové divize německé armády.
Paraskupina Wolfram a další partyzáni přešli 26. dubna 1945 linii fronty u obce Jiříkovice. Byli zadrženi sovětskou NKVD (Lidový komisariát vnitřních věcí) a po prověření propuštěni. V květnu se přihlásili na štábu čs. armády v Praze. Otisk a Matula byli nasazeni na likvidaci německé partyzánské činnosti. Černota a Řezníček byli zařazeni jako šifranti na MNO.
Zhodnocení činnosti výsadkové skupiny Wolfram
Pararoj Wolfram byl jediný, který s úkolem organizovat partyzánskou válku do protektorátu skutečně přišel. Organizace partyzánského boje byla velmi náročným úkolem a samotná šestičlenná skupina jej mohla splnit pouze za příznivých podmínek. Na samotný nepříznivý průběh operace měla vliv řada faktorů:
1. Wolfram původně čítal šest příslušníků, během dvou měsíců ztratil dva muže, v to počítaje velmi důležitého radiotelegrafistu.
2. Paraskupina vlastnila pouze jediný radiový komplet. Bylo jasné, že v případě ztráty nebo větší poruchy bude velmi komplikované získat nový. Tento případ skutečně nastal a lze jej považovat za hlavní příčinu potíží Wolframu.
Za pozitivní výsledky činnosti paraskupiny Wolfram v Beskydech a na Brněnsku lze považovat:
1. Předávání zjištěných informací radiostanici Milada pararoje Calcium i radiostanicím zpravodajské skupiny kpt. Niščimenka a 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky z Trocnova.
2. Finanční pomoc partyzánským oddílům a skupinám. Byla to vlastně jediná možnost Wolframu, jak si vytvořit pozici organizátora partyzánského hnutí odporu, ale bez spojení se základnou se nemohla tato výhoda prosadit.
3. Napojení velmi významné a činné zpravodajské skupiny kpt. Niščimenka na skupinu Beta, jinak součást rozsáhlé organizace R3. Za nejvýznamnější výsledek spolupráce lze považovat získání přísně tajného plánu německých opevňovacích prací na Ostravsku a jeho dodání do štábu 1. ukrajinského frontu.
4. Rozpoutání partyzánské války místního charakteru na Brněnsku.




Poznámky:

1. Touto výjimkou byl Robert Matula.
2. Rt. Svoboda absolvoval výcvik už v roce 1941 a bylo s ním počítáno pro výsadek Anthropoid. Při cvičném seskoku se však poranil na obličeji a byl z dalšího výcviku vyřazen. Od roku 1941 působil na MNO v Londýně.
3. Toto cvičení uvádí ve svých memoárech Vladimír Řezníček.
4. Jeho rodina podporovala skupiny Silver A, Silver B aj. Bohužel uvěřila Viliamu Gerikovi ze skupiny Zinc a Karlu Čurdovi z Out Distance, kteří byli ve službách gestapa a za heydrichiády byli jeho rodiče a manželka Irena popraveni.
5. Faldyna, Kubala a Kurečka byli za spolupráci s Wolframem a dalšími skupinami zatčeni gestapem 22. října 1944 a popraveni v Kunovicích.
6. Proč nebylo heslo „Voláme kapry“ zařazeno, nebylo zatím spolehlivě vysvětleno. Zpravodajský odbor MNO v Londýně sice obdržel zprávu o situaci Wolframu prostřednictvím radiostanice Milada skupiny Calcium, ale zpráva se nedala spolehlivě ověřit. Zpravodajský odbor nechtěl dopustit, aby se opakovala situace se skupinami Glucinium, Potash, Chalk, které se dostaly pod kontrolu gestapa.
7. Leopold Myslikovjan (syn Františka Myslikovjana) a František Polach (syn Františka Polacha) byli zavražděni 16.4.1945 skupinou ozbrojených mužů hovořících česky, rusky a slovensky.
8. 1. československá partyzánská brigáda byla původně partyzánsko-organizátorským výsadkem Ukrajinského štábu partyzánského hnutí. Po vysazení na Slovensku byl výsadek doplněn a rozšířen na útvar o síle praporu. Měl proniknout na Moravu a rozšířit partyzánské hnutí do těchto oblastí.
9. Skupina pracovala pro 1. ukrajinský front a čítala devět příslušníků – velitelem byl kpt. Niščimenko, zástupcem velitele npor. Rudé armády Vasilij Ostapenko. Dále zde působili: por. Rudé armády Dimitrij Melentějevič Dolja, polský partyzán Genadij Eichner (Antek), ppor. 1. československého armádního sboru v SSSR Vasilij Mohorita, čet. František Janeček a dvě radistky. Na slovensko-moravském pomezí se ke skupině připojil Karel Karas, který se jako uprchlík z totálního nasazení musel ukrývat.
10. Vedoucí osobností R3 byl nejprve gen. Luža a po jeho smrti kpt. generálního štábu Karel Veselý-Štainer. Politickým představitelem byl prof. J.Grňa.
11. Paraskupina Calcium operovala na Vysočině.
12. Vedoucí osobností Bety byl brigádní generál Josef Braun, bývalý československý atašé v Bukurešti.
13. Stanislav Kotačka nebyl v době, kdy zavraždil rt. Bierského, konfidentem gestapa. Jednalo se o recidivistu, který utekl k partyzánům ze strachu před trestem za loupežnou činnost. Po vraždě Bierského odjel do Brna, kde na nádraží zavolal sestře, aby pro něj přijela. Ta oznámila bratra protektorátní policii. Kotačka byl zatčen a svůj čin přiznal. Česká policie předala Kotačku gestapu a ten byl při svých výsleších použit pro konfrontaci s radistou Karlem Svobodou. Kotačka vstoupil do služeb gestapa a koncem války utekl před spravedlností do Rakouska. V roce 1946 byl v Rakousku objeven a Lidovým soudem v Brně odsouzen k trestu smrti.
14. O útočišti skupiny měli nacisté přesné informace od svých konfidentů (Kázl, Raková, Ryplová – ta byla odhalena a Otisk s Niščimenkem ji nechali zastřelit).
15. Operace Tetřev byla namířená hlavně proti 1. čs. partyzánské brigádě Jana Žižky, ale i dalším skupinám, operujícím v tomto prostoru. Oddíl byl po střetnutí s Němci dne 2. listopadu 1944 na Čertově mlýně a Kněhyni oslaben o svého velitele - por. Jána Ušiaka. Při této přestřelce zahynulo několik partyzánů a raněni byli i sovětští velitelé D. B. Murzin a V. P. Nastěnko. Operace „Tetřev“ měla brigádu s konečnou platností zlikvidovat. Celá akce začala brzy ráno 16. listopadu 1944, kdy prapory wehrmachtu nastoupily na hlavní linii obkličující celý horský masív od Čeladné až po Rožnov p. Radh. a Frenštát p. Radh. Délka obkličujícího kordónu činila asi 55 kilometrů. Výsledek operace „Tetřev“ : až 30 zatčených, 8 partyzánů zastřeleno, 4 partyzáni zajati, 1 nezúčastněná osoba zastřelena, 2 nezúčastněné osoby zraněny. Nacistům se partyzánské jednotky zničit nepodařilo. Naopak, po přemístění do prostoru Valašsko-Meziříčska a Vsetínska, se brigáda rozrostla a rozdělila se podle místa působení do různých úderných oddílů pod jednotným velením D. B. Murzina.
16. Kromě rodiny Řezníčkových jim pomáhali také rodiče Roberta Matuly z Ostravy.

 

Prameny a literatura:

SokA Frýdek-Místek – fond Český svaz bojovníků za svobodu, XVII (Skupina Wolfram, Osobní vzpomínky Vladimíra Řezníčka).

Ivanov, M.: Akce Tetřev, Praha 1974.
Jelínek, Z.: Západní skupiny a jejich spolupráce s domácím odbojem (In: Odboj a revoluce – Zprávy č. 1/1970).
Marek, J.: Pátou kartu bere smrt, Cheb 2000.
Šolc, J.: Bylo málo mužů, Praha 1990.


 

мята
кудин

Celý příspěvek | Počet názorů: 0 | Přidat názor | Informační e-mailVytisknout článek

roh   Přihlášení čtenářů roh

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

roh   Zajímavé odkazy roh
Totalita - web proti totalitním systémům.
Vlastenci! na www
Web o Horní a Dolní Lužici.
Moravský vlastenecký etnofolk.

rodina.lv
Vlastenci


GNU redakční systém phpRS
GNU redakční systém phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.